1.       Komparace etických kodexů českých médií

Etický kodex je dokument, který upravuje obecná i konkrétní pravidla práce v jednotlivých organizacích a profesích.

Existuje mnoho různých novinářských etických kodexů (např. Česká televizem český rozhlas apod), ale základ je většinou společný, odlišnosti jsou spíše v konkrétnosti a přísnosti.

Dokumenty zdůrazňují zejména:

1)     Právo občanů na včasné, pravdivé a nezkreslené informace (a znát původ těchto informací)

2)     Požadavky na vysokou profesionalitu v žurnalistice (osobní zodpovědnost a neúplatnost)

3)     Důvěryhodnost, slušnost a serióznost zvyšují autoritu medií

Obvyklá porušení etického kodexu novináře:

-          Špatné "zdrojování" nebo plagiátorství

-          Přijímání úplatků nebo darů

Etický kodex novináře:

Syndikát novinářů České republiky (dobrovolným profesním sdružením novinářů) na základě studia mezinárodních i národních dokumentů vypracoval Etický kodex novináře, který je závazný pro jeho členy a k jehož dobrovolnému dodržování vyzval všechny české a moravské novináře bez ohledu na jejich členství v syndikátu.

1)    Právo občanů na včasné, pravdivé a nezkreslené informace

Občané demokratického státu bez rozdílu svého společenského postavení mají nezadatelné právo na informace, jak jim je zajišťuje čl. 17 Listiny práv a svobod, jež je součástí Ústavy České republiky. Novináři toto občanské právo realizují svou činností. Nezbytně proto přejímají plnou odpovědnost za to, že informace, které předávají veřejnosti, jsou včasné, úplné, pravdivé a nezkreslené. Občan má právo na objektivní obraz skutečnosti.

Novinář je proto povinen:

-       zveřejňovat jen informace, jejichž původ je znám, nebo v opačném případě je doprovodit nezbytnými výhradami,

-       respektovat pravdu bez ohledu na důsledky, které to pro něj může mít, vyhledávat informace, které slouží všeobecnému zájmu i přes překážky,

-       dbát na rozlišování faktů od osobních názorů,

-       hájit svobodu tisku i svobodu jiných medií,

-       neodchylovat se věcně od pravdy ani v komentáři z důvodu zaujatosti,

-       nepřipustit, aby domněnka byla vydávána za ověřený fakt a zprávy byly deformovány zamlčením důležitých dat,

-       odmítat jakýkoli nátlak na zveřejnění nepravdivé, nebo jen částečně pravdivé informace,

-       odmítat jakékoli zásahy státních orgánů, jež by mohly ovlivnit pravdivost sdělení,

-       přijímat pouze úkoly srovnatelné s jeho profesionální důstojností,

-       nepoužívat nepoctivé prostředky k získání informace, fotografie nebo dokumentu nebo - využívat k tomu dobré víry kohokoliv. Nepoctivost prostředků je při tom třeba posuzovat v souvislosti s veřejným zájmem na publikování příslušné informace.

2)       Požadavky na vysokou profesionalitu v žurnalistice

Povahou novinářské profese je odpovědnost k veřejnosti. Proto je základním předpokladem pro tuto činnost vysoká profesionalita.

Z tohoto hlediska je novinář povinen:

a.    nést osobní odpovědnost za všechny své uveřejněné materiály,

b.    vyloučit všechny činnosti, které by jej mohly kompromitovat nebo vést ke konfliktu zájmů,

c.    nepřijímat žádné hodnotné dary nebo výhody, které by měly souvislost s jeho novinářskou činností, zvláště pak z důvodů zveřejnění nebo zatajení nějaké informace,

d.    nezneužívat povolání novináře k činnosti reklamního pracovníka a nepřijímat žádnou odměnu přímou nebo nepřímou od zájemců o reklamu, odmítnout podílet se na publikování skryté reklamy,

e.    nepodepisovat svým jménem obchodní ani finanční reklamy,

f.     nepřijímat peníze ve veřejné službě nebo v soukromém podniku tam, kde jeho postavení novináře a jeho vliv by mohly být zneužity,

g.    nezneužívat výsad, plynoucích z povolání novináře, k prezentování svých osobních postojů,

h.    nezneužívat možných výhod, plynoucích z členství v Syndikátu novinářů, k uspokojování soukromých potřeb.

3)    Důvěryhodnost, slušnost a serióznost zvyšují autoritu medií

Z tohoto hlediska je novinář povinen řídit se těmito požadavky:

a.     nic neomlouvá nepřesnost nebo neprověření informace, každá uveřejněná informace, která se ukáže jako nepřesná, musí být neprodleně opravena,

b.     jestliže si zdroj informací přeje zůstat utajen, novinář je povinen zachovávat profesionální tajemství, i kdyby mu z toho měly vzniknout potíže,

c.     respektovat soukromí osob, zejména dětí a osob, které nejsou schopny pochopit následky svých výpovědí,

d.     dodržovat přísně zásadu presumpce neviny a neidentifikovat příbuzné obětí nebo delikventů bez jejich jasného svolení,

e.     považovat pomluvu, neprokázané obvinění, překroucení dokumentů, faktů a lži za nejzávažnější profesionální chyby,

f.      kromě nesporných důvodů veřejného zájmu nesmí novinář svou činností dostat dotčené osoby do nesnází nebo osobní tísně,

g.     novinář nesmí využívat ve svůj prospěch informace získané při výkonu svého povolání dříve, než budou tyto informace zveřejněny,

h.     nesmí vytvářet ani ztvárňovat námět, který by podněcoval diskriminaci rasy, barvy pleti, náboženství, pohlaví nebo sexuální orientace,

i.       při reprodukci jakéhokoli textu musí být uveden jeho autor formou adekvátní k rozsahu přetištěného materiálu,

j.       plagiát se zásadně zakazuje.

Deklarace principů novinářského chování

Druhý světový kongres Mezinárodní federace novinářů, konaný v Bordeaux (Francie) ve dnech 25. - 28. dubna 1954, schválil deklaraci, která byla upravena 18. světovým kongresem Mezinárodní federace novinářů, konaným v Helsingoru (Dánsko) ve dnech 2. - 6. června 1986.

"Tato mezinárodní deklarace se vyhlašuje jako norma profesionálního chování novinářů, kteří se věnují sbírání, předávání, rozšiřování a komentování zpráv a informací a popisováním událostí.

Respektování pravdy a práva veřejnosti na pravdu je první povinností novináře. Při plnění této povinnosti budou novináři vždycky hájit principy svobody při čestném sbírání a vydávání zpráv i právo na upřímný komentář a kritiku.

Novinář bude přinášet zprávy pouze v souladu s fakty, jejichž původ je mu znám. Novinář nebude potlačovat základní informace ani falšovat dokumenty.

Novinář bude používat pouze čestné metody pro získávání zpráv, fotografií a dokumentů.

Novinář udělá vše pro to, aby upřesnil každou vydanou informaci, o které zjistí, že je škodlivě nepřesná.

Novinář bude dodržovat profesionální tajemství s ohledem na zdroj informace získané důvěrně.

Novinář si bude vědom nebezpečí diskriminace, kterou podpoří sdělovací prostředky, a udělá vše pro to, aby se vyhnul usnadnění takové diskriminace, která bude mít, mezi jiným, ve svém základě rasové, sexuální, sexuálně orientační, jazykové, náboženské, politické nebo důvody a národnostní či sociální původ.

Novinář bude považovat za vážný profesionální přestupek: plagiátorství, zlovolné zkreslení skutečnosti, pomluvu, urážku na cti, křivé obvinění, nepodložené obvinění, přijetí jakékoli formy úplatku s ohledem na publikování nebo potlačení zpráv a informací.

Novináři hodní tohoto jména budou považovat za svou povinnost věrně dodržovat výše uvedené principy.

Podle obecného zákonodárství každé země bude novinář profesionálních záležitostech uznávat pouze jurisdikci kolegů a vyloučením jakéhokoli vměšování vlády či jiných."

Závěr

Závěrem můžeme konstatovat, že i při poctivém úsilí novinářů pravda jako taková má a bude mít vždy subjektivní charakter. Pravda jedné osoby může být pro druhou osobu lží, nebo je věcí skupinové, resp. společenské dohody. Proto v demokratické společnosti je obzvlášť problematické princip pravdivosti petrifikovat v rámci mediálního zákonodárství. Platí to i pro ve střední Evropě tradiční instituci práva na opravu, kde by bylo pravděpodobně žádoucí nahradit pojem pravda pojmem přesnost. Řešení otázky pravdivosti novinářských materiálů třeba ponechat tam, kam přísluší: profesionální novinářské etice. Zkušenosti ze světa tradičních demokracií hovoří o nástrojích řešení problematičnosti pravdivosti jednoznačně: měl by to být kodex profesionální novinářské etiky a rozhodčí tisková rada, ustanovená na bázi novinářských a vydavatelských sdružení. Státní orgány a instituce právě proto, že jsou bezprostředně zainteresovány v možných konfliktech a že disponují represivním aparátem, nemají do této problematiky zasahovat. Neboť asi ještě dlouho bude platit zkušenost, kterou kdysi formuloval jistý americký novinář: Vím dobře, jak psát pravdu, a vím dobře, jak neubližovat, ale nevím, jak činit obojí současně.

Pokud porovnáme například etický kodex České televize a Českého rozhlasu, případně pak Mladé fronty, kodexy vycházejí vždy z doporučení Syndikátu novinářů ČR, odlišnost je pouze v upřesnění či spíš ve zpřísnění některých požadavků na uveřejňování zpráv, fotek, koordinace rozhovorů v rozhlase apod. Speciálně upozorňují na diskriminaci, ochranu soukromí a vždy se hlásí k otevřenému, svobodnému vyjadřování názorů a hledisek  apod.  Kodex je nejvyšší a nepominutelné kritérium, k němuž zavazuje humanistická tradice v nejširším slova smyslu, respekt k lidské důstojnosti založený na úctě k veškerým projevům existence.

2.       Etika ve sdělovacích prostředcích - deset zákonů mediální etiky, dokumenty, normy, zákony ČR a EU

Etika - filozofická disciplína, která zkoumá morálku anebo morální konání a jeho normy. Je disciplínou praktické filozofie, která se zabývá lidským konáním a tvorbou. Etika je ale také společenský jev, zasahující do všech oblastí lidského života. Bez etiky, úcty k člověku a respektování jeho základních práv, nemůžeme očekávat v životě úspěch.

etický kodex - souhrn pravidel chování se v dané společnosti. Jsou to vlastně základní pravidla slušného chování a protože ta jsou v každé profesi jiná, mění se podle profese i etický kodex. Osobitý mají například lékaři, právníci, publicisté a další. Rozdíly v chování jsou zejména u lidí vyznávajících odlišná náboženství.

Morálka - společenský jev, který odráží mezilidské vztahy a lidskou činnost z pohledu dobra a zla.  Etika je teorií morálky a mravnosti. Etická (morální) činnost se vyznačuje přítomností morálního výběru, svobodou volby a dobrovolností konání. Nezávislost, dobrovolnost a svoboda jsou základními podmínkami morálky.

Další kategorie etiky:

čest - představuje způsob a kvalitu plnění morálních závazků a požadavků

důstojnost - odráží osobnost člověka, vztah k sobě a vztah společnosti k němu

svědomí - vystupuje v podobě samohodnotícího citu. Forma hodnocení sebe samého sebou samým. Svědomitost je  rozhodnost při řešení jednotlivých situací.

Etika a žurnalistika

Novinářská profese má především dva etické ideály: pravdivost a pocit zodpovědnosti rovněž vůči tomu, o kom píšeme, jakož i vůči tomu, pro koho píšeme. Tyto činitele určují základ morálního hodnocení působení novináře, základ toho, co nazýváme novinářskou etikou. Z požadavku principu pravdivosti, který můžeme považovat za nosný pilíř novinářské profesionální etiky, vyplývá i povinnost ověřovat pravdivost, hodnověrnost novinářských materiálů určených ke zveřejnění. Na to navazuje klasická zásada práva na odpověď a práva na opravu nepravdivé, resp. pravdu zkreslující, nepřesné informace. Opírá se o pravidlo "audiatur et altera pars". (Seneca: " ať je slyšena i druhá strana"), ale i o etický postulát, který přikazuje, aby se taková informace opravila bezodkladně a spontánně.

V otázce pravdivosti musí být korektivem především mravní hodnotový systém, který v oblasti žurnalistiky formulují kodexy novinářské etiky. A není znám etický kodex, který by se požadavku pravdivosti v novinářské tvorbě vyhýbal. Princip pravdivosti je v každém z nich zakotven na čelním místě.

První historický kodex - americký vydavatel Charles A. Dana roku 1868, má v tomto směru nejméně dvě zásady. První: "Bojuj za svůj názor, ale nemysli si přitom, že tento názor je již celá pravda nebo jediná pravda". A druhou: "Když zjistíš, že jsi udělal chybu, neboj se to říci".

První mezinárodní kodex novinářské etiky, přijatý Mezinárodní federací novinářů roku 1939, obsahuje pravidlo "3. Novinář může upustit od zveřejnění pravdivé zprávy, ale nikdy nesmí uveřejnit zprávu, o které ví, že je falešná".

Deklarace práv a povinností žurnalistů - Mnichov 1971 vyžaduje mezi povinnostmi, "aby novinář vždy respektoval pravdu" a aby "opravil každou informaci, která se ukáže jako nepřesná".

Zásady chování novinářů - Mezinárodní federace novinářů 1954 (doplněné roku 1986) obsahují jako první pravidlo: "Úcta k pravdě a respektování práva veřejnosti na pravdu jsou prvořadými povinnostmi novináře". Páté pravidlo přikazuje: "Novinář udělá všechno, co je v jeho silách, aby korigoval každou publikovanou informaci, která svojí nepřesností může někomu ublížit".

Etický kodex novináře - otevřený dokument valné hromady  Syndikátu novinářů ČR dne 18. 6. 1998 (aktualizováno 25. 11. 1999). Otázka pravdivosti je v tomto kodexu, prvním v dějinách české žurnalistiky, formulována hned v první části pod názvem Novinář a veřejnost:

"(...)Novinář udělá všechno potřebné, aby veřejnosti podával informace pravdivé, přesné, ověřené, úplné a odborně fundované. Pravdivost informací předpokládá, že fakta jako jejich základ se podávají co nejobjektivněji, v jejich pravém kontextu, bez zkreslování a zamlčování souvislostí a s přiměřeným uplatněním tvůrčích schopností novináře. Pokud se jednotlivosti případu nedají ověřit, třeba to uvést.(...) (...) Má právo i morální povinnost odmítnout uveřejnit informaci, o které ví, že je nepravdivá, polopravdivá (zkreslená), spekulativní, neúplná či komerčně zaměřená (tzv. skrytá reklama). Pokud uveřejní nepravdivou, polopravdivou (zkreslenou), spekulativní či neúplnou informaci, musí věci uvést na pravou míru, včetně publikování opravy, resp. odpovědi. Oprava se má uveřejnit v přibližně stejné grafické úpravě, nejlépe na stejném místě jako opravovaná informace.(...)  (...)Obvinění bez důkazů, zneužívaní důvěry, profese, případně média k osobnímu nebo skupinovému prospěchu, falšování dokumentů, zkreslování faktů, jakoukoliv lež a záměrné zamlčování poznatků o porušení zákona a společenské morálky považuje za největší profesionální provinění"(...).

Tisková rada - mimovládní samoregulační novinářský etický orgán (v roce 1995 v Evropě 20). Ustanovovány na 2-3 roky, zpravidla z představitelů organizací vydavatelů a novinářských sdružení, případně i uživatelů médií, expertů z akademického světa a právníků, kteří požívají všeobecnou důvěru veřejnosti Posláním je rovněž ochraňovat svobodu projevu a svobodný přístup ke zdrojům informací, jako i dohlížet na dodržování profesionálních etických povinností novinářů. Jakákoli zainteresovaná osoba může u tiskové rady protestovat proti čemukoli v novinách, co považuje za porušení novinářské etiky. Tisková rada stížnost prošetří a vydá rozhodnutí o tom, zda byla novinářská etika v daném případě porušena. Největším morálním postihem zpravidla bývá zveřejnění výsledku vyšetřování Tiskové rady.

deset zákonů mediální etiky - Günter Virt

1) Opatření, která aktivují recipienta sociální komunikace (například k vyjádření mínění, k přezkoušení svých dosavadních předsudků) mají mít přednost před opatřeními které drží příjemce v roli pasivního konzumenta. Z toho plyne, že žurnalista by měl mít někdy odvahu, psát proti většině obyvatelstva.  Úroveň má přednost před honbou za efekty.

2) Kvalita (v tomto případě znamená srozumitelnost) zprávy má přednost před prostou kvantitou zpráv, která přispívá pouze dezorientaci. Žurnalisté nesmějí podlehnout pokušení psát zprávy pro své kolegy, nebo pouze pro úspěch místo pro příjemce.

3) Momentu diskontinuity nesmí být poskytnuta velká přednost před momentem kontinuity tak, že by se skutečnost toho co zůstává zdála bezvýznamná.

4) Je třeba dávat pozor na to, aby negativní zprávy neměly masivní přednost, aby tak ve veřejném myšlení vše co se podaří nemuselo vypadat jako bezvýznamné. Z toho plyne na žurnalisty požadavek, pátrat ve větší míře po modelech sociálních úspěchů a informovat o nich.

5) Souhlas v zásadních věcech upřednostnit před přemírou demonstrace nejednoty.

6) Zprávy, jejichž obsahem je kritika, nesmí mít na jedné straně přemíru přednosti, aby tak vyvstal názor, že nositelé zodpovědnosti vůbec neplní svou úlohu. Samozřejmě tato norma platí pro normální poměry, pro které není černobílé vidění oprávněné, nikoliv však pro situace ve kterých nositelé rozhodnutí  svým jednáním a podnikáním prokazatelně dokazují svou nezodpovědnost. Na druhé straně mají pak dosáhnout v uspořádání zpráv adekvátního zastoupení ty dalekosáhlé konflikty, jejichž řešení je na společnosti požadováno a které proto často přicházejí zkrátka.

7) Mravní dobro svobody svědomí a kritické sebezodpovědnosti osoby má přednost před veškerými ostatními dobry, ke kterým by měl příjemce být nucen. K dobru není možné člověka nutit.

8) Svědomité jednání samostatné subjektivity má přednost před pokusem předstírat "čistou" objektivitu.

9) Čím je větší předvídané negativní působení, tím závažnější musí být důvod proto, aby zpráva byla přesto přinesena.

10) Ochrana soukromé sféry občana má přednost, před potřebou informace. Společné dobro má ale přednost pokud je k jeho ochraně skutečně nutné zveřejnění "tajemství" ze soukromého života. Korupce a zločiny nemohou být na této úrovni mravně ospravedlňujícím důvodem pro zachování tajemství. Osobní tajemství, jehož zveřejněním je ohrožena identita a důstojnost člověka, nesmí být nikdy dotčeno. Od žurnalisty je, tváří v tvář mnoha informacím jež obdrží, zvláštním způsobem mravně požadována diskrétnost.

DOKUMENTY, NORMY, ZÁKONY

Listina práv a svobod (čl. 17) (součástí Ústavy ČR) - právo občanů na včasné, pravdivé a nezkreslené informace

Deklarace principů novinářského chování - Mezinárodní federace novinářů (Bordeaux 25.-28.4. 1954), upravena 18. světovým kongresem MFN,(Helsingor (Dánsko)  2.-6.6. 1986)

Rezoluce 428 - Konzultativní shromáždění Rady Evropy (23.1. 1970). Obsahuje Deklaraci o prostředcích masové komunikace a lidských právech.

část A -  Postavení a nezávislost tisku a jiných prostředků masové komunikace

odst. 4) -  "nezávislost tisku a ostatních prostředků masové komunikace od státní kontroly se má stanovit zákonem. Jakékoli porušení této nezávislosti je oprávněné jedině prostřednictvím soudů a ne výkonnou mocí".

části B - Opatření k zabezpečení zodpovědnosti tisku a jiných prostředků masové komunikace