Nezávislý občan
"Dej mi černý, ve Vídni maj taky smutek...," dobrý voják Josef Švejk
Spravedlnost a prosperita, svoboda slova, demokracie pro všechny, boj proti korupci a protekcionismu, víra v Boha a láska k přírodě
Historické postavení médií
Prvopočátky předávání informací nalézáme v jeskynních kresbách, na kámen, hliněné tabulky, papyrus a posléze papír. Poté přichází vynález knihtisku Johannes Guttenberg (1445).
Po objevení knihtisku se objevují nové možnosti:
· G. Bell zavedl telefon roku 1876 v Bostonu
· Ottmar Mergenthaler zkonstruoval automatický sázecí stroj – linotyp
(tisk celých řádků) vynález elektřiny v r. 1884
· vynález fotografie (Daguerre a Talbot, 1838, na konci 19. století se začaly používat v
novinách), kinematografie (bratři Lumierové, 1895) a fonografu (Edison, 1877)
· zajímavé události dostaly přednost před důležitými, vznikl bulvár (lidový tisk)
· žlutá žurnalistika = tištěná média píšící o skandálech, zejm. ze soukromého života,
senzace atd.
· první rozhlasové vysílání v r.1920 v USA, rozvinulo se agenturní zpravodajství
· první televizní vysílání v r.1932
· od 70. let ovládla žurnalistiku počítačová technika: bylo možné ukládat texty do
databází, zpětně vyhledávat (rešeršovat), rychlý přenos dat mezi redakcí a tiskárnou
· vlády omezují vznik masmediálních monopolů, aby byla zajištěna pluralita názorů a
informací
· novináři se politické závislosti brání, aby mohli tvořit se svým svědomím
· přibývá novinářů na volné noze
· největší příjmy mají komerční televize z reklam, z tisku celoplošné deníky a týdeníky
Vztah ke společnosti a k jednotlivcům
· média jsou jedním z nejvlivnějších prvků vůbec, společnost ale ovlivňují v závislosti na typu žurnalistiky, která v té a v té zemi funguje, a samozřejmě typu státního zřízení
· pokud jde o autoritativní žurnalistiku, v socialistickém režimu podává společnosti i jednotlivcům jen ty informace, které vláda uzná za vhodné, jsou jednostranné a kontrolované cenzurou, názory jednotlivců jsou potlačeny, vyzdvihují se názory většiny, které udává vládnoucí vrstva, v demokratických systémech pak vliv na média představují osobnosti veřejného zájmu, které si média např. uplácejí nebo jim vyhrožují, aby dosáhly svého
· liberální žurnalistika naproti tomu umožňuje šíření individuálních názorů a brání jejich omezení, trochu si protiřečí – bojuje z názory jedinců a přitom hájí zájmy veřejnosti proti zájmům mocných, chce informovat o čemkoli a nebere v potaz ani soukromí, ani státní tajemství
· jedinci se dozvídají z médií mnohem více informací a ze všech možných oblastí, ale mohou se vyvíjet bulvární média, která mají svobodné ruce a natahují je do soukromí celebrit, nebojí se zveřejňovat jakékoliv ošemetné informace nebo fotografie - tzv. žlutá žurnalistika
· dopady na společnost to může mít různé: děti a mládež si mohou brát z publikovaného a vysílaného násilí příklad a může vzrůst jejich kriminalita, nejen dětem, ale celé společnosti mohou být místo výstrahy a obav představováni vrazi a kriminální živly s obdivem, jsou v podstatě populární a hrozí nebezpečí, že si z nich lidé vezmou příklad
· V současnosti, kdy až na výjimky prakticky neexistuje oficiální příslušnost médií k politickým stranám, se média snaží vystupovat vůči politickým stranám jako tlumočník veřejného mínění, přesněji řečeno jako zastánce obecných zájmů. Ty však jednak nelze jednoznačně vymezit, jednak se na podobě mediálních produktů vždy nějak projeví sympatie k určitému politickému proudu, názoru, ideologii, jednotlivému politikovi atd. To je příznačné především pro sféru soukromých médií.
· Nejblíže by z hlediska svého poslání měly mít k této představě veřejnoprávní rozhlas a televize. Avšak právě na tyto společenské instituce politici vyvíjejí velké tlaky legálními i nelegálními cestami.
Náhledy na propojení médií se společností
- Velice obecná představa, že masová komunikace (a dnes již i méně masová média) se určitým způsobem staví mezi "realitu" a naše vnímání a znalosti o ní, nám může pomoci orientovat se v různých typech a na odlišných úrovních teoretických úvah o médiích a společnosti.
- zkušenost je zprostředkována vždy skrze určitou společenskou instituci (včetně rodiny); ve skutečnosti se tedy nestalo nic jiného, než že se objevil nový zprostředkovatel (masová komunikace), který se rozšířil a začal soutěžit s jinými společenskými institucemi, případně je nahradil, či dokonce maří jejich úsilí.
- Jednoduchý model procesu zprostředkování realit je komplikován skutečností, že masová média nejsou ve vztahu ke zbytku společnosti dokonale autonomní. Mají institucionální povahu - podléhají pravidlům, zvykům, ekonomickým a politickým vlivům, formálnímu a neformálnímu řízení - a navíc mají své vlastní mimokomunikační cíle.
- "Zprostředkování reality" se v rámci prostoru, v němž se realita předvádí taková, jaká je, nabízejí mediální instituce (zahrnující složitou sféru společenského jednání, stejně jako organizace) skupinám mediálních příjemců informace, představy, příběhy a dojmy - někdy na základě svých vlastních zájmů a své logiky, jindy pod vedením ostatních společenských institucí. Je nepravděpodobné, že by se zprostředkování někdy stalo čistě neutrálním procesem, a je naopak vysoce pravděpodobné, že bude neustále obsahovat nejrůznější zaujetí.
Masová média
Masová média slouží jako hybná síla vývoje prostřednictvím:
Ø Rozšiřování technických poznatků a technologických postupů (knoty-how)
Ø Podporování individuálních změn a mobility jednotlivců
Ø Šíření demokracie (= volby)
Ø Prosazování nároků konzumentů
Ø Podpory gramotnosti, vzdělání, zdravotnictví, kontroly porodnosti atd.
Vývojové trendy v komunikaci informací
· industrializace a komercionalizace, specializace (informační průmysl)
· urychlování produktového toku, odstraňování zprostředkovatelských článků
· e-komerce: a) elektronický prodej fyzických nosičů (např. knih)
b) download elektronických dokumentů
· konvergence médií
· koncentrace
· překrývání (konvergence, integrace) informačních, kulturních a "volnočasových” aktivit
· slábnutí veřejných služeb, nejasná informační politika ® důvod: při současné globalizaci informačních toků v celosvětových sítích je obtížné předvídat, zda poskytovaná veřejná podpora (např. dotace státu) bude mít vůbec nějaký efekt
· vzrůstání významu individuálních forem přístupu k informacím (kontrastuje s dosavadním vývojem informačních institucí, např. knihoven, založených na kolektivním přístupu)
· nadvláda americké angličtiny, ohrožení "nepočítačových” jazyků (např. těch, které nemají písmo, nebo těch, jež používají jiné písmo než latinku)
Za hlavní vývojové trendy se považují tyto tři možnosti:
1) Američan Samuel F. B. Morse vynalezl telegrafa abecedu složenou z teček a čárek, díky které zajistil spojení mezi Washingtonem a Baltimore - telegrafické spojení jako svébytné průmyslové odvětví se začalo rychle rozvíjet v USA i v Evropě. Jeho rozvoj byl podnícen potřebami - železniční doprava, tisk, obchodní a finanční sektor...Podmořské sítě kabelů, které byly nezbytně nutné se staly hlavním trendem pro komunikační sdělení. Tato blesková komunikace v globálním měřítku- i když v síti, která se odrážela uspořádáním politické a ekonomické moci se stala skutečností.
2) zakládání zpravodajských agentur - 1835 založil Charles Havas v Paříži L´Agence Havas, první tiskovou agenturu (zabývají se systematickým shromažďováním a šířením zpráv v rozlehlých oblastech), nejprve začaly v Evropě, ale postupně pronikly do dalších částí světa. Agentury se navzájem shodly, že si svět rozdělí do "výlučných sfér zájmu", takže vytvořily multilaterální uspořádání komunikačních sítí (celosvětově). Agentury úzce spolupracovaly s tiskem, dodávaly zprávy, přehledy a další informace. Od 2.sv. války si silné postavení udržují čtyři hlavní agentury: Reuters, AP,UPI, AFP. Vzniklo mnoho dalších agentur, kterým se podařilo rozšířit oblasti působení jako např. sovětská agen. TASS, nebo německá Deutsche Presse Agenture.
3) rozvoj nových nástrojů k přenosu sdělení a to prostřednictvím elektromagnetických vln - využívání kmitočtového spektra - otevřelo cestu přenášet komunikaci na velkou vzdálenost a to pružně a úsporně, neboť není nutná síť drátů a kabelů ať již na zemi či pod hladinou moře. Tím jak rostlo užívání elektro. vln tím bylo také nutné zavést potřebu regulovat přidělování kmitočtů, a to jak uvnitř jednotlivých zemí, tak i mezi nimi. Jedním z klíčových zájmů bylo ochránit část kmitočtového spektra pro vojenské a bezpečnostní účely a minimalizovat nebezpečí, že v těchto vlnových délkách budou vysílání rušit amatérští uživatelé radiových stanic. Postupně se ukázalo, že toto nové médium, má obrovský komerční potenciál, a tak se političtí představitelé stali přímými účastníky výběru licencí pro vysílací organizace.
Díky tomuto rozvoji je možné doslova okamžitě přenášet stále větší množství informací na obrovské vzdálenosti. Teprve v 60. letech 20.století se podařilo umístit do vesmíru první geostacionární satelity, díky nimž se komunikace rozvinula do velice globálního měřítka.